Generálové československých legií

Příslušníci čs. legií se po svém návratu do vlasti stali významnou složkou důstojnického sboru branné moci v meziválečném období, přičemž mnozí z nich dosáhli generálských hodností. V sestavě čs. legií, čs. branné moci meziválečné i poválečné, slovenské branné moci, čs. armády, české armády a slovenské armády získalo generálskou hodnost celkem 345 osob, které v letech 1914 až 1920 prošly jednotkami čs. legií. Tato kniha je první publikací, zahrnující životopisné medailony všech těchto generálů, od prvních sedmi osob, které tuto hodnost obdržely v únoru 1918, až po poslední osobu, jíž byla hodnost udělena v květnu 2004 posmrtně. Ironií dějin se tímto posledním legionářským generálem stal Milan R. Štefánik. Medailony generálů mají jednotnou strukturu, zahrnují civilní i vojenské vzdělání dotyčných, jejich válečnou zkušenost během 1. světové války, ruské domácí války a případně 2. světové války (včetně účasti v domácím odboji), mírovou velitelskou a štábní praxi během meziválečného a poválečného období, odchod mimo činnou službu a případnou proskribci režimem. Kniha ukazuje i na některé překvapivé údaje – 12 osob získalo generálskou hodnost přímo v čs. legiích, pětině z celkového počtu generálů byla první či další generálská hodnost udělena in memoriam jako obětem německé okupace, k poslednímu udělení generálské hodnosti v činné službě došlo v prosinci 1953 a poslední legionář, armádní generál Ludvík Svoboda, opustil služby v dubnu 1959. Kniha tak doplňuje předchozí dvě publikace – Dějiny čs. legií v datech (2019) a Encyklopedii čs. legií (2025) – o kompletní přehled generality s legionářskou praxí.